Facebook RC revue

RC revue

» Časopis » Aktuální číslo

RC REVUE 5/2019

RC revue 5/2019
1. května vychází páté číslo dvacátého ročníku časopisu RC revue.
Z obsahu vybíráme

V RC revue 5/2019 naleznete

Obsah časopisu RC revue 5/2019
	Přijímače Spektrum AR410 Sport a AR620 Sport Novinkou v bohatém příslušenství RC vybavení Spektrum jsou přijímače bez antény, čtyřkanálový AR410 Sport a šestikanálový AR620 Sport. Antény jsou nedílnou součástí jak vysílačů, tak přijímačů. Po přechodu modelářských rádií do pásma 2,4 GHz zmizely za modely vlající dráty a u vysílačů dlouhé nemotorné teleskopické pruty. Antény vysílačů se dnes ustálily buď v pevném krytu nebo ve sklápěcím – známé „hokejce“ – v délce několika centimetrů, u přijímačů řádově v desítkách milimetrů. U malých přijímačů jsou většinou řešeny kouskem izolovaného vodiče, často jsou jen zapájené do desky plošného spoje přijímače.	12
	CG Scale Napřed malý příběh. Na zimu si vždy chystám něco, co bych se rád naučil, pro tuto zimu to bylo proniknutí do tajů Arduina. No a nejlépe se to člověk učí na něčem, co mu pomůže. Na internetu jsem na stránkách https://rcgroups.com narazil na aplikaci s přístrojem CG Scale, která byla uvolněna k volnému stažení a je na Arduinu postavena. Říkal jsem si, že to je jednoduché a možná mi to pomůže s vyvažováním mých modelů. Nakolik jsem se mýlil, popíši dál. V první řadě bylo potřeba u někoho domluvit tisk dílů. Oslovil jsem pár kamarádů, kteří disponují 3D tiskárnou, a data jim zaslal. Nejlépe se toho zhostil Jan Pejchar z Brna. Vytištěné díly na tři kusy CG Scale jsem měl doma do týdne. Více času zabralo dodání elektroniky, tu jsem objednával v České republice.	14
	Elektrovětroň F5J Asperatus Nevím, kolik z vás tuší, co je to asperatus. Neplést s asparagus, což je chřest a doplňkové „zelenisko“ do pugétu. Asperatus jsou velmi nezvyklá oblaka. Když si je zadáte do internetového vyhledávače, tak uvidíte, o co jde. V podstatě to je taková vizuální předzvěst apokalypsy, která by se dala použít v jakémkoliv katastrofickém filmu. Asperatus je ale také nový model elektrovětroně kategorie F5J od firmy DNZ Gliders sídlící v Roztokách u Prahy. Když se objevila možnost si Asperatus vyzkoušet, zajásal jsem. Postupem času – jak jsem uzrával a uznával i jiné modely, které nevypadají jako makety a jejich hlavní snahou jsou co nejlepší letové výkony – jsem si oblíbil kroužení v termice a chytání slabých bublin i nízko nad zemí.	16
	Mistrovství ČR v halové akrobacii Halová sezona byla letos zakončena soutěží v Nové Pace. Organizátorské duo Martin Formánek & Martin Hrubý pořádalo sice teprve čtvrtou halovou soutěž, nicméně vzhledem k vysoké úrovni organizace předchozích tří ročníků nebylo pochyb o jejich kvalitách. Soutěž začala v podstatě již v sobotu po poledni, kdy byla hala k dispozici pilotům pro tréninkové lety. Večer byl zamluven salonek pro společnou večeři a nevyhnutelné rozpravy nad tím, co končící sezona přinesla, co nepřinesla, a jaká asi bude ta příští. V neděli časně ráno se dveře haly znovu otevřely a celodenní maraton soutěžních kategorií mohl začít.	20
	Plánek Modelář č. 66 Kittyhawk Model Kittyhawk, provedený jako upoutaná polomaketa s plochým trupem, má velmi dobré letové vlastnosti. Na soutěžích v kategorií SUM je velmi úspěšný, mladí modeláři z Českého Těšína s ním několikrát zvítězili a obsadili přední místa. Na plánku je model nakreslen a v návodu popsán pro stavbu z balzového dřeva. Pro zájemce o prostorový trup je tenkou čarou doplněn půdorys trupu a několik hlavních řezů trupem, které poslouží k vlastnímu návrhu makety. Všechny jinak neoznačené míry na výkrese i v návodu jsou v milimetrech.	22
	PBY Catalina podruhé Jedno staré úsloví říká „Nikdy nevstoupíš do téže řeky“. (Hérakleitos z Efesu, cca 540 př. n. l. – 480 př. n. l.). Když jsem se před třemi roky trápil s modelem létajícího člunu PBY Catalina o rozpětí 1 800 mm (RC revue 10/2015), která sice velmi dobře létala, ale z vody se ji vůbec nechtělo vzlétnout, v určitý moment jsem to vzdal. Již se mi nechtělo laborovat s plováky, stupněm na trupu a ve finále plavat za převráceným modelem doprostřed brněnské přehrady. Tato Catalina šla tedy do světa a sem tam jsem se podíval na stránky modelářských prodejen, co je nového. Myšlenka na atraktivní model hydroplánu na letní polétání u vody mě ale stále neopustila a v duchu výše uvedeného úsloví by další pokus mohl dopadnou jinak a do vody už bych rád nevstupoval vůbec. Kdo hledá, najde, a tak jsem na podzim roku 2017 na stránkách firmy Pelikan Daniel objevil Catalinu od firmy Dynam o rozpětí 1470 mm z pěnové hmoty, kompletně osazenou a dokonce ve stejném modrožlutém markingu Rescue, jako byl můj původní model. Ihned jsem jej objednal a po dodání za víkend sestavil.	23
	Teorie a praxe létání s modely Během své modelářské činnosti jsem byl několikrát svědkem, a to jak na letišti, tak v modelářské dílně letecko modelářského kroužku, že modeláři mají problém s teorií nejen řízení, ale také se vzlety jednotlivých modelů – jak motorových, tak bezmotorových. Když jsem několikrát na různých modelářských internetových stránkách četl diskuzi o tom, jak nastavit řídicí plochy modelu typu delta, směrovku a výškovku „motýla“ a také klasická křidélka, případně demonstrovat, jak správně určit polohu těžiště, jsem se rozhodl, že postavím pro jeden kroužek mladých modelářů vhodné modely jako demonstrátory pro teorii jak v dílně, tak i na letišti.	27
	Akrobat MXS 64” od Extreme Flight Po havárii se svým prvním konstrukčním akrobatem – viz článek v RC revue 3/2019 – jsem se rozhodl pořídit nový a abych to pojal zároveň jako krok do vyššího levelu, mělo to být něco většího, aby to bylo stabilnější, ale zároveň obratnější a extrémnější v manévrech tak, abych nebyl nijak omezován v učení 3D akrobacie. Po dlouhém hledání, sledování letových videí na internetu a konzultacích se zkušenějšími kolegy padla moje volba na ARF stavebnici MXS 64‘‘ od firmy Extreme Flight. Pro tento model hovořily klady jako jsou nízká hmotnost, určení přímo pro 3D akrobacii a dobré povědomí o zpracování modelů této značky. V tu dobu k nám stavebnici vozil pouze jeden dodavatel – Kostka modelcentrum – a to pouze stavebnici bez doporučeného vybavení.	28
	Model Lockheed P-38 Lightning z 3D tiskárny Elektrický systém modelu s devíti servy, zatahovacím tříkolovým podvozkem a tedy až dvanácti kanály již není jednoduchý, ale tunely pro protahování vodičů jsou v draku letounu připraveny velmi dobře a po troše obvyklého vztekání nad velkými neohrabanými prsty je instalace a nastavení kormidel a podvozkových noh bez problémů jako u jakéhokoliv jiného modelu. Počet ovládaných kanálů jsem však nakonec trochu zredukoval. Mám tedy oba motory ovládané společným kanálem; pro pojíždění na zemi koncepce dvojice motorů, dvojité směrovky a samozřejmě zejména ovládané příďové nohy zajistí dobrou ovladatelnost, během letu je možnost rozdílného tahu motorů zbytečná, alespoň pro mně. Jedině snad že bych si někdy chtěl vyzkoušet chování dvoumotorového letounu v havarijní situaci s jedním běžícím motorem. Protože se použitá táhla ke kormidlům z 1mm ocelové struny protahují připravenými kanály, na straně pák kormidel jsem zhotovil ohyby do tvaru písmene L a na kormidlech mám stavitelné koncovky.	32
	Maketa německého letounu Albatros C.III Čekalo mne ještě zhotovení maketových doplňků, jako motoru, chladiče, kulometu, ale rozhodl jsem se nejprve model osadit a zalétnout. Jako pohon jsem použil motor AXI 5330/24 s vrtulí JAS 22/14. Baterie jsou 10s2p Jeti PowerIon 2600A, regulátor Jeti Spin 77Pro Opto s telemetrickým čidlem MUI 75. Model je ovládán RC soupravou Jeti DC-16. Palubní RC instalace je HV, je napájena z baterie 2s1p PowerIon 3 100 mAh jako hlavního zdroje, Záložní baterii tvoří dvoučlánek Li-Fe Hyperion s kapacitou 1 400 mAh. Obě baterie jsou k přijímači Jeti Rex 10 Assist připojeny přes elektronický přepínač Jeti DSM10.	36
	Plánek 237: Akrobatický model s elektropohonem Forte-E Akrobatický model Forte-E jsem navrhl pro manželku, která s tímto modelem soutěží v kategorii Classic Pattern americké modelářské organizace AMA, v níž se létá jeden akrobatický obrat uprostřed letového prostoru, tedy obraty na sebe nenavazují. Jde o jednoduchý a dobře létající model, který se kromě našeho soutěžního létání hodí i k nácviku akrobatických obratů. Protože potřebujeme záložní model stejné koncepce, stavím vždy dva shodné modely najednou, což mi trvá přibližně 160 hodin práce. Vývoj modelu Forte-E mi trval dva roky a byly prozatím postaveny čtyři exempláře. Předchůdce modelu Forte-E byl poháněn dvoudobou sedmapůlkou O. S. Max, plánek tohoto modelu byl uveřejněn v časopise Modell Aviation 11/2015 pod názvem Forte. Chtěl bych za pomoc, konzultaci a za seřízení našich modelů poděkovat svým přátelům Tonymu Franckowiakovi a Robertu Fishovi. Tony je velmi zkušený modelář, který šestkrát reprezentoval Spojené státy na mistrovství světa akrobatických modelů kategorie F3A.	42
	Třímetrový Douglas SBD Dauntless Vznik bombardovacích letounů nedílně provázely snahy nesenou pumou co nejpřesněji zasáhnout cíl na zemi. Jednou z cest bylo střemhlavé bombardování. Přestože se tento útok na cíl poprvé uskutečnil již za první světové války, kvůli nízké pevnosti tehdejších letadel se nerozšířil. Aerodynamické síly působící na letoun vybírající střemhlavý let jsou totiž značné a tehdejší křehké dvouplošníky jim nemohly odolat. K většímu rozmachu tohoto způsobu bombardování došlo až v meziválečném období, kdy se stalo doslova doménou palubních strojů amerického námořnictva, které mělo střemhlavých bombardérů ve výzbroji postupně řadu.	48
	Čs. výkonný kluzák VSB-62 Vega Historie vysokovýkonného kluzáku VSB-62 Vega začala v roce 1962, kdy skupina studentů VSB (Vývojová skupina Brno) na VAAZ Brno (Vojenská akademie Antonína Zápotockého, dnes Univerzita obrany) vedená Ing. Rostislavem Pospíšilem dokončila projekt VSB-61, který byl přihlášený do soutěže vyhlášené na konci roku 1961 Ústředním výborem Svazarmu na projekt vysokovýkonného kluzáku. Soutěž byla v polovině února 1962 zrušena, protože žádný ze tří přihlášených projektů nesplnil zadání. Pouze projekt VSB-61 splnil stanovený rozsah dokumentace. Ostatním bylo doporučeno, aby dokumentaci doplnili. Studenti VAAZ svůj projekt přepracovali a nový pod označením VSB-62 přihlásili do soutěže.	56
	Malý a šikovný akušroubovák Ve starém akušroubováku mi odumřely NiCd akumulátory. Protože jsem jej potřeboval ihned, zašel jsem do místní prodejny Hecht a zakoupil nejmenší akušroubovák – vrtačku – typ Hecht 1260. Samozřejmě, že dva týdny po akci, během níž cena byla o 100 Kč nižší. Toto nářadí používám nejen v dílně, ale i v kuchyni jako šlehač nebo hnětač s nástavci z vyhozených kuchyňských strojků. Po prvním použití jsem se akušroubováku podíval trochu na zoubky. Nářadí to je malé a s nízkou hmotností.	62
	Jarní Lužiny 2019 Po zimní odmlce v sobotu 30. března 2019 zavítali lodní modeláři ke Stodůleckému rybníku v Praze-Lužinách, kam je svolalo MoNaKo – MOdelařina NA KOleně. Nejprve se konala jednorázová soutěž plachetnic třídy RG-65, a pak první soutěž plachetnic Footy v Čechách 2019. Na ni v odpoledních hodinách navázal nesoutěžní sraz, čímž byl příjemný jarní jasný den s teplotou kolem 15 °C završen. Překvapivá byla účast dvanácti plachetnic RG-65 se zastoupením jak stavebnicových, tak vlastnoručně zhotovených modelů. Ty doma stavěné byly rozhodně v převaze a obsadily stupně vítězů.	68
	Model ponorky třídy Todaro Salvatore Todaro (1908–1942) byl velitelem ponorky Commandante Cappellini, která jako mnoho jiných italských ponorek za 2. světové války operovala z německé základny ve francouzském Bordeaux. Proslul tím, že bez ohledu na podmínky totální námořní války tvrdošíjně pomáhal trosečníkům z potopených lodí, čímž si vysloužil nejen nelibost velkoadmirála Dönitze, ale i přezdívku „ponorkový Don Quijote“, protože tak nevyhnutelně ohrožoval bezpečnost vlastní lodi a posádky. Po válce ovšem začalo být jednání korvetního kapitána Todara posuzováno zcela jinak a vzpomínku na něj drží italské námořnictvo dodnes ve velké úctě.	70
	Přestavba lodě pro manželku na mistrovství světa Když jsme se dozvěděli, že by se v roce 2019 mistrovství světa pro lodní modely Naviga mohlo uskutečnit v maďarském Bánku, rozhodli jsme se s manželkou ještě jednou „pokusit osud“, ostatně proč ne. Rozhodnutí o přidělení letošního mistrovství světa Maďarsku bohužel padlo až někdy na začátku prosince loňského roku – ve hře totiž bylo i Rusko, což by pro nás bylo už daleko – takže času na přípravu nebylo mnoho. První šampionát Maďaři uspořádali myslím v roce 2011, sice se jim původně do toho příliš nechtělo, zřejmě kvůli financím, ale nakonec byl velmi pěkný a líbilo se nám tam. Další mistrovství světa se v Maďarsku konalo v roce 2015, letos to tedy bude do třetice. Sice se trochu spekulovalo o nějakém jiném místě konání, ale nakonec se pořadatelé rozhodli znovu pro oblíbený Bánk. To bylo pro naše rozhodnutí reprezentovat důležité.	74