RC revue
RC REVUE 3/2019
1. března vychází třetí číslo dvacátého ročníku časopisu RC revue.
Z obsahu vybíráme
V RC revue 3/2019 naleznete
| Obsah časopisu RC revue 3/2019 | ||
|---|---|---|
 | Vyhlášení nejlepších sportovců Svazu modelářů ČR za rok 2018V sobotu 6. února byli v Salmově sále zámku Štiřín ležícím nedaleko Prahy vyhlášeni nejlepší sportovci Svazu modelářů ČR za minulý rok. Pokud mě pamět neklame, tak byla takováto celosvazová akce uspořádána po mnoha létech, v minulosti své úspěšné reprezentanty vyhlašovaly především kluby jednotlivých odborností na svých komornějších ceremoniálech. Letos se však nové vedení SMČR rozhodlo, že vyhlásí a ocení v rámci jedné slavnostní akce úspěšné modeláře ze všech odborností najednou, a to opravdu důstojným způsobem v odpovídajícím prostředí, jímž štiřínský zámek bezesporu je. Ve čtrnáct hodin se ujal slova průvodce slavnostním odpolednem Luboš Dvořák, aby posléze předal mikrofon předsedovi SMČR Ing. Janu Žemličkovi, který přítomné oficiálně přivítal a přednesl úvodní slovo. | 7 |
 | Plánek Modelář 35: S-199Model je pokračováním série nejznámějších letadel z druhé světové války, započaté nejlepší stíhačkou oné doby „Spitfire“ (plánek Modelář číslo 18). Polomaketou S-199 se dále rozšiřuje výběr typů pro připravované juniorské soutěže polomaket s plochým trupem. S ohledem na materiálové možnosti mladých a venkovských modelářů je model konstruován výhradně z tuzemského materiálu. | 9 |
 | Smart nabíječ Spektrum S1200Se zajímavou novinkou v kategorii malých nabíječů přišla americká firma Spektrum. Přístroj Smart S1200 umožňuje přenos parametrů baterie do nabíječe a tím odbourání často pracného nastavování parametrů nabíjení. Nabíječ Smart S1200 je malý, kompaktní a při uváděném maximálním výkonu 200 W se vejde do kapsy. Je dodávaný v pevné papírové krabičce s víkem, která dobře poslouží třeba při jeho transportu na letiště nebo na modelářskou dovolenou. | 14 |
 | Polomaketa Scheibe Bergfalke II 55Po stavbě několika větších modelů, převážně s částečně předpracovanými díly na CNC nebo vypálenými laserem, jsem se rozhodl opět si postavit model kompletně ze dřeva s tím, že všechny díly zhotovím sám, model bude mít minimální rozpětí čtyři metry a musí být z poválečných let. Při jedné návštěvě Aeroklubu Raná jsem uviděl dvousedadlový kluzák Bergfalke II 55. Po zjištění, že jde o větroň vyráběný v Německu v padesátých létech minulého století pro výcvik pilotů bezmotorových letadel tak, jako u nás Kmotr, Pionýr či Blaník, jsem začal hledat podklady pro stavbu tohoto modelu. Nejprve jsem se obrátil na Wikipedii, ale tam jsem mnoho materiálů nenašel. Hledal jsem dál, až se mi podařilo objevit množství Bergfalků na fotografiích a třípohledových výkresech, takových „mušek“, z nichž se nedal pořádný výkres nakreslit. | 20 |
 | Jak na winglety?Mnoho modelů je na koncích křídla opatřeno winglety, jejich konstruktéři je přidávají pro zvýšení výkonu modelu, ale domnívám se, že převážně plní roli estetickou, zvláště u samokřídel. Toto zakončení křídla si tvůrci modelů často zjednodušují přilepením nakloněné desky nebo jejím přišroubováním k okrajovému žebru, jak je tomu například u modelu Primera. | 25 |
 | Plán 234: Elektrovětroň Thermalist 2018Před mnoha léty, v počátcích internetu, jsem při prohlížení modelářských stránek narazil na historický anglický model větroně Thermalist z roku 1948. Okamžitě mě zaujal svými jednoduchými a současně elegantními tvary a zejména svou velikostí. Podklady jsem uložil do své databáze modelů a na dlouhou dobu jsem na ně v podstatě zapomněl. Když jsem před dvěma léty začal uvažovat, jaký nový model si nakreslím a postavím, vzpomněl jsem si na Thermalist a na podklady, které mám na něj uložené. Po zvážení toho, že chci elektrovětroň, zavrhl jsem jej stavět jako historika, ale rozhodl se jeho jednoduché tvary využit jako námět na stavbu elektrovětroně ve stylu „retro“. Mým cílem bylo navrhnout stavebně jednoduchý, lehký, přiměřeně pevný a dobře létající model. Pro splnění tohoto cíle jsem na nosníky a náběžné lišty křídla a vodorovné ocasní plochy použil uhlíkové trubky, na nosníky křídla ručně vinuté. Pro zlepšení letových vlastností při sestupu a přistání jsem vybavil střední část křídla klapkou, s primárním určením jako brzdicí. Naproti tomu jsem u modelu nepoužil křidélka. Model této koncepce je v podstatě nepotřebuje, přesto je dostatečně obratný a dokáže kroužit na neuvěřitelně malém poloměru. Nakonec, potvrzují to zřejmě i zkušenosti modelářů, kteří létají s velkými modely kategorie F5J. Minimálně polovina z nich je také bez křidélek. | 26 |
 | Halová akrobatická sezona 2018–19 – pokračováníSeriál halových soutěží pokračoval až začátkem února 2019, protože byla zrušena Příbramská halovka. Do soutěže se totiž přihlásilo jen asi patnáct pilotů a vklady by bohužel nepokryly ani náklady za pronájem haly. Oproti tomu do Turnova se na 13. Turnovskou halovku přihlásilo přes dvacet pilotů. Díky platbě předem, kterou jsem po zkušenosti s Příbramskou halovkou zavedl, jsem mohl být klidný. Předem vybrané startovné pokrylo předpokládané náklady na halu a na bodovače. Poháry zaplatila firma Expoliving, tedy kamarád a pilot Kamil Mrázik. Díky, Kamile! Ceny pro soutěžící věnovaly firmy Pelikan Daniel a RC Factory, oběma také moc děkuji. Diplomy a ostatní náklady jsem zasponzoroval já. | 32 |
 | FlexJet s elektrodmychadleme tomu již nějaký pátek, co se vynálezce 3D akrobacie, ale také mistr světa v „královské“ kategorii F3A a milovník modelů s proudovým pohonem Quique Somenzini pustil do vývoje modelů pod značkami Premier Aircraft a Flex Innovations. V minulých sešitech RC revue jsme se již mohli seznámit s dvouplošníkem Mamba 10 nebo s gyrem pro modely letadel Aura 8, které tento výrobce používá snad do všech svých modelů. Vloni Quique přinesl na trh do forem vypěněnou stíhačku s elektrodmychadlem, dodávanou v červené nebo modré barevné variantě, která sice nemá přiznanou konkrétní předlohu, ale jistě v ní najdeme inspiraci stroji jako jsou General Dynamics F-16 Fighting Falcon nebo KAI T-50 Golden Eagle. | 34 |
 | Model Lockheed P-38 Lightning z 3D tiskárny3D tiskem se zabývám a velebím jej nejen na stránkách časopisu RC revue již nějakou dobu. Díky brněnské společnosti 3DlabPrint je možné již více než dva roky dosáhnout s 3D tiskem na metu nejvyšší, a to na modely s drakem kompletně vytištěným 3D tiskárnou. Výrobci těchto modelů se snažili stlačit počet dalších (tedy nevytištěných) součástek na naprosté minimum, což se jim povedlo – kromě RC vybavení, podvozku, ocelových strun na táhla a závěsů kormidel není potřeba nic jiného, v nejnovějších modelech od této společnosti jsou již tištěné i závěsy kormidel, pevné podvozky a dokonce i kompletní kola i s pneumatikami. Je tedy jasné, že jsem zvědavosti podlehl také a nějaký ten model jsem si musel vytisknout. Kvůli zajímavé předloze, poněkud složitější, ale s dobrými ohlasy, u mě zvítězil model Lockheed P-38 Lightning. Nákup modelu, respektive souborů potřebných pro tisk, probíhá trochu neobvykle, a to online platbou na stránkách společnosti s následným zpřístupněním dat modelu ke stažení v zákaznické sekci. | 38 |
 | Maketa německého letounu Albatros C.IIIRozhodnutí postavit model Albatrosu C.III krystalizovalo postupně. Na začátku byl model Airco DH-2 v měřítku 1 : 4, se kterým jsem létal od roku 2008. Létání s prvoválečným strojem mne chytlo a hledal jsem další předlohu, tentokrát z druhé strany fronty. Do užšího výběru se dostaly letouny Rumpler C.I a Albatros CIII. Nakonec zvítězil Albatros C.III, a to především díky zbarvení. Podle monografií měl Albatros křídla v barvě plátna a tmavý překližkový trup. To slibovalo pěkný kontrast, na rozdíl od bleděmodrého nebo okrového Rumplera. Další výhodou bylo i menší rozpětí letounu ve srovnání s konkurenčními typy, které je u předlohy pod 12 m, což při navrženém měřítku modelu 1 : 4 umožní postavit model s rozpětím pod tři metry. | 40 |
 | První konstrukční akrobat z druhé ruky a jeho dvojité zmrtvýchvstáníPo pár letech s prvním akrobatem bublinkového provedení jsem se rozhodl postoupit dál a pořídit si první konstrukční model. Nenechal jsem se zviklat kamarády z letiště, kteří se mě snažili odradit slovy „stejně to bude za chvíli jen palivový dříví,“ našel si inzerát nabízející za rozumnou cenu Sbach 30E od SebArtu a vyrazil pro něj. Již od pohledu se mi zdálo éro dost unavené provozem a nešetrným zacházením, ale bylo to za dobrou cenu, tak co, alespoň si trochu zamodelařím. Po opravě hlavního podvozku a ostruhy – narovnání, instalování nových krytek a „botiček“, převrtání motorového krytu (byl namontován příliš vepředu, takže se pak nevešel vrtulový kužel) a předělání lapačů chladícího vzduchu (nechladily) to nakonec vypadalo jako fešné, letuschopné letadlo. | 44 |
 | Czech Freestyle Flight CupVloni v létě jsem poprvé zaznamenal iniciativu Michala Matušky, známého kameramana a producenta špičkových videí i z modelářských akcí, uspořádat freestylovou soutěž pro začínající piloty. Tedy pro piloty, kteří létají s většími modely akrobacii, ale netroufají si vyrazit se svou sestavou na hudbu mezi profíky. Spolu s Jiřím Hauserem zamluvili modelářské letiště Czech Heaven na druhý zářijový víkend a akce dostala jasné rozměry. Na internetu se následně objevila pravidla tří kategorií: Challenger pro úplné začátečníky ve freestylovém soutěžení, Unlimited B pro piloty, kteří již mají soutěžní zkušenosti, ale nikoliv s freestylem, a Unlimited pro zkušené piloty. | 48 |
 | Polomaketa vrtulníku Bell 107Dva rotory a šest listů… To je zajímavé, ale poměrně náročné pro navržení vlastní konstrukce.Článek píši proto, abych milého čtenáře spíše odradil od podobných náročných pokusů. Ovládnout dva rotory je totiž dvakrát složitější než jeden. Mně to trvalo více než čtyři roky a jako oddechovku jsem si mezitím „spíchl“ třímetrový elektrovrtulník podobný Bellu 222 (je mnohem jednodušší na ovládání, protože je to stroj, který se chová s bezpádlem nakonec prakticky stejně jako můj oblíbený Mini Titan E 325). Stavbu dvourotorového vrtulníku jsem zahájil na podzim roku 2011 a v loňském roce ještě nebyl zcela dokončen. | 52 |
 | De Havilland Canada DHC-1 Chipmunk„Look, Chipmunk!“ ozvalo se z hloučku Američanů, kteří v našem hangáru uviděli Zlín Z-226 a nám přibyl další případ, kdy jsme museli Američanům vysvětlovat, že nejde o žádnou kopii západní techniky… Tak zněl jeden příběh zaznamenaný na jednom našem letišti. Nový cvičný letoun, který vznikl v roce 1946 jako náhrada již poněkud zastaralého dvouplošníku D.H.82 Tiger Moth v kanadské pobočce firmy De Havilland Canada pod vedením vedoucího konstruktéra Wsiewoloda Jakimiuka (což byl předválečný polský konstruktér). Byl určen pro výcvik pilotů kanadského a britského královského letectva v poválečném období. | 57 |
 | CNC frézování pro průmyslové i komerční využitíV předchozích dílech tohoto seriálu jsme si představili frézku jako zařízení umožňující různé výrobní procesy, jak frézku sestavit a nastavit, druhy nástrojů – čelní frézy, jejich materiály a úpravy. V tomto článku probereme frézování v praxi do různých materiálů. Začněme s 2D frézováním. 2D frézování je ideální k výrobě různých dílů modelů, zhotovených například z plastů vyztužených uhlíkovými vlákny. 2D frézování se dále osvědčilo při výrobě dílů ze dřeva, mosazi a hliníku; tuto techniku preferují i výrobci stavebnic modelů letadel a lodí při tvorbě jednotlivých dílů. | 60 |
 | 3D tisk v modelářské praxiJe známé, že 3D tiskárny jsou schopné vytisknout kompletní drak letuschopného modelu, jak popisuji na jiném místě tohoto sešitu v článku o modelu P-38 Lightning. To je sice nesmírně zajímavé a pořád ještě „tak trochu frajeřina“, nicméně z logiky věci je zřejmé, že kvůli rozličným vlastnostem různých materiálů nemůže celoplastový model vzniklý 3D tiskem konkurovat modelu smíšené konstrukce. Tak tomu je již vlastně od počátku modelářství či v běžné praxi klasických konstrukcí; vždy je model konstruován s použitím různých druhů dřeva, tedy z balzy, smrku a překližky, jiný je materiál potahu, laminátové díly, ocelové podvozkové nohy a podobně. Kromě 3D tisku jsou modely zhotovené z jednolitého materiálu snad jen sériové výrobky z pěnových hmot lisovaných do forem, a i ty bývají většinou vyztuženy dřevěnými lištami, uhlíkovými profily a doplněny dalšími součástkami z odlišných materiálů. | 61 |
 | Soutěže plachetnic Footy 2019Footy, kategorie nejmenších modelů plachetnic, je jednou skupinou modelářů nadšeně propagovaná a druhou skupinou pohrdavě přehlížená. Vznikla v roce 2004 na Novém Zélandu a rychle se rozšířila do anglicky mluvících zemí. U nás datujeme první zmínky o Footy v roce 2007, v dalším období se vývoj ubíral různými cestami, o kterých se asi nejvíc dozvíme z článků na modelářském serveru MoNaKo nebo přímo na stránkách věnovaných českým footy http://www.moravskypohar.cz/Footy . | 65 |
 | Nádrž na propanTo, že topit pod parním kotlem čistým propanem a nikoliv běžnou směsí propanu a butanu je výhodné pro stabilitu plamene a snazší obsluhu, ukázala praxe parníkářů a bylo to již několikrát v časopise RC revue popsáno. Jen je třeba vyřešit, kde plyn v lodi skladovat. Propan zamrzá až při teplotě –40 °C, není tedy nutné plynovou nádrž ohřívat a když ano, stačí použít studenou vodu „z rybníka“. I teplota okolo 0 °C, kdy se butan již přestává odpařovat, stačí na spolehlivou funkci s propanovou náplní. | 66 |
 | Maketa lodi třídy F2-A Hermann MarwedeHermann Marwede je německá záchranářská loď, postavená v roce 2003 v loděnici Fassmer v Německých Brémách. Její stavba byla zrealizována pro neziskovou organizaci nesoucí název DGzRS (Německá společnost pro záchranu obětí námořních katastrof), která operuje ve vodách severního a baltského moře. V současné době pod vlajkou DGzRS slouží 1 000 lidí, z nichž je 800 dobrovolníků. Posádky a lodě společnosti DGzRS k dnešnímu dni zachránili přes 82 000 lidí. Z bezmála šedesáti plavidel, které se pod ní plaví, je pak dvacet tzv. „záchranářských křižníků“. Zajímavostí je to, že u všech těchto „křižníků“ je použit zadní skluz, ve kterém je umístěn plně vybavený motorový člun. | 68 |
 | Plánek 235: Jachta Renáta IReinkarnaci jsem zahájil překreslením lodního kýlu, který byl zkroucený a nepoužitelný. Protože nebylo zbytí, kýl jsem vyřezal z topolové překližky tloušťky 4 mm. Ačkoliv jsem obešel všechny modelářské prodejny v okruhu přibližně 50 km, všechny nabízené pláty překližky byly krátké, a tak jsem kýl musel zhotovit ze dvou kusů. Dělicí rovina není na výkrese nakreslena, protože je lhostejné, kde si ji modelář zvolí, anebo kýl vyřeže z jednoho kusu. | 72 |