Facebook RC revue

RC revue

» Časopis » Archív časopisu

RC REVUE 2/2018

RC revue 2/2018
1. února vychází druhé číslo devatenáctého ročníku časopisu RC revue.
Z obsahu vybíráme:

V RC revue 2/2018 naleznete

Obsah časopisu RC revue 2/2018
	Faszination Modellbau Friedrichshafen 2017 Jako každý rok, tak i letos jsem vyrazil s kamarády do německého Friedrichshafenu na prodejní veletrh všech modelářských odborností. Je to takové naše pravidelné zakončení modelářské sezony. Cesta z Berouna až ke sjezdu z dálnice s odbočkou na Friedrichshafen je celá po dálnici a poslední úsek dlouhý 23 km je po okresní silnici. Cesta je dlouhá 541 km, ale s několika zastávkami a s natěšením na akci se v pohodě dá vydržet; je to ostatně můj poslední dobou nejoblíbenější veletrh. Jezdíme na něj vždy na dva dny s noclehem. První den věnujeme čistě výstavě a druhý den výstavě a přidružené letecké show.	8
	RC souprava Futaba 16SZ Japonská společnost Futaba přinesla na trh nový vysílač 16SZ. Vysílač byl veřejnosti představen několika videi, v nichž známý několikanásobný modelářský šampion Chip Hyde ukazuje, jak se v něm nastavují různé funkce. Ke zhlédnutí je také „spotlight“, kde se dozvíme základní informace o vysílači. Firma Hořejší model poskytla redakci k vyzkoušení tento nový vysílač v RC soupravě, v níž je k němu přibalen osmikanálový (v režimu S-bus osmnáctikanálový) přijímač R7008SB, malý mechanický vypínač, černý malý popruh pro zavěšení vysílače, vysílačová baterie NiMH o kapacitě 1 800 mAh a síťový nabíječ pro nabíjení přijímačových a vysílačových baterií.	14
	O RC házedlech kategorie F3K Těchto modelů je na trhu velké množství. Každý soutěžící si musí vyzkoušet, jaký typ mu vyhovuje. Jsou házedla, která létají s velkým rozsahem rychlostí, nebo jiná vyžadující přesnou rychlost na dané nastavení vztlakových klapek. Vyrábějí se velice štíhlé typy, které se dají vyhodit i do výšky nad 80 m, ale létání s nimi je velmi náročné. Dále se dají pořídit letadla typu „autobus“ s velkou plochou křídla, která se nedají tak vysoko vyhodit, ale mají klidný let a odpouští chyby při pilotáži.	18
	Stále čilý americký stařík Riser Důvodem k pořízení stavebnice dvoumetrového jednoduchého větroně v rozsypu Riser z produkce americké firmy SIG byl úlet mé oblíbené A-2 řízené rádiem, o níž jsem psal v minulém čísle RC revue. Chtěl jsem se totiž pochlubit předsedovi našeho MK Františku Tichému, jak model s jeho křídlem nádherně létá. Františkovi se model moc líbil, zářil, určitě se ve skrytu i dmul pýchou. Téměř to nefoukalo, svítilo slunce, model jsem měl nad hlavou, vysílač mi hlásil výšku 148 m. To je nádhera! Otočil jsem se k Františkovi, následoval pohled opět vzhůru a model nikde! Stáli jsme u stromů lemujících polní cestu, které mi bránily ve výhledu.	20
	Soutěžní elektrovětroň Motýl Tento model je zajímavý tím, že lze snadno jeho křídlu zvětšit rozpětí a létat s ním ve více kategoriích. Jeho vývoj však byl postupný. Když jsem dokončil model pro létání v kategorii RCEV, dostal jsem nápad zvětšit jeho rozpětí z 2 540 mm na 3 000 mm. Učinil jsem tak zhotovením nové střední části křídla o délce 500 mm. Letové vlastnosti modelu se pak natolik zlepšily, že jsem neotálel a přešel s modelem do kategorie F5J, a to tím, že jsem postavil ještě další nový střed křídla, tentokrát o délce 1 000 mm. Spojením původních částí křídla RCEV o rozpětí dvakrát 1 270 mm a středu s rozpětím 1 000 mm vzniklo křídlo s rozpětím 3 540 mm, což je pro model kategorie F5J dostačující. Vznikla tak jakási skládačka pro dvě kategorie.	24
	EPP akrobat Veloxity Patřím k leteckým modelářům, kteří neuznávají pojem modelářská sezona. Létám celoročně, a to nejen na modelářských letištích, ale v rámci letních i zimních rodinných dovolených a letních dětských táborů, které vedu, prakticky všude. Je pravda, že přes zimu nelétám s velkými modely s benzinovými motory, ale využívám výhody elektropohonu a skladnosti a odolnosti malých „polystyreňáků“. Za dlouhé roky celoročního létání „vždy a všude“ se mi osvědčil model SuperZoom II. Kromě kolového podvozku k němu mám lyže i plováky, má LED osvětlení a přijímač AR636 s tříosou stabilizaci AS3X pro létání ve větru; je to naprosto univerzální model. Navíc mi několikrát výborně posloužil jako létající zkušebna motorů, regulátorů a přijímačů. Bohužel každá věc jednou doslouží. Při experimentu s létáním nízko nad zemí při větru 10 m/s nezvládly Zooma uřídit ani moje ruce ani stabilizace AS3X. Po posbírání trosek jsem pak doma v dílně usoudil, že tohle už bude chtít náhradu.	28
	Čtyřikrát F4U Corsair a pokaždé jinak Po zvládnutí základů létání s polystyrenovým Piperem a potom i akrobacie s polystyrenovým Bladem si syn přál konečně nějakou pořádnou stíhačku. Nakonec byla volba jasná, byl to Corsair. V té době byl v prodeji u firmy Astra Corsair o rozpětí 1 118 mm od firmy Parkzone. Takže dárek k desátým narozeninám syna byl jasný. Oblíbil si jej, létal s ním hodně a zúčastnil se s ním i jako nejmladší pilot Mega Cupu v roce 2009.	32
	Fokker a Scout My modeláři a lidé obecně velmi rádi posouváme hranice technologií i vlastních dovedností. Asi to má náš živočišný druh v genech. Ostatně jak řekl kapitán hvězdné lodi Enterprise Jean-Luc Picard ve známém seriálu: Některé věci jsou nemožné, dokud nejsou. Občas je ale potřeba si od moderních technologií odpočinout. A například místo halového superlehkého akrobatického modelu, které dnes halovému létání dominují, si postavit něco čistě pro radost a rekreační létání. Díky tomu, že halové akrobaty posunuly technologie výrazně dopředu, si dnes můžeme i obyčejný slow-flyer postavit s výrazně nižší hmotností, levnější a létavější, než tomu bylo v začátcích halového létání s motory TP 03 a NiCd akumulátory. Fokker E3 a Bristol Scout, jejichž plánek s popisem stavby a doporučeným vybavením dnes přinášíme, jsou dva hodné, nezáludné modely vhodné jak pro létání v hale, tak třeba za klidného ovzduší na zahradě nebo jiném vhodném prostranství.	33
	Maketa Arado Ar 96B Po pár měsících létání s polomaketou An-2 (RC revue 11/2014) jsem začal hledat další zajímavé letadlo, jehož maketu bych si postavil. K myšlence začít pracovat na Aradu Ar 96 mě přivedl po debatě na letišti kamarád a kolega elektroletec Milan Hanzl. Vždy, než začnu s návrhem a kreslením nového modelu, snažím se sehnat co nejlepší monografii věnovanou danému typu letadla. Milan Hanzl takovou doma měl, a to Ilustrovanou historii letectví z nakladatelství Naše vojsko z edice Triáda, již napsali Zdeněk Hurt, Pavel Kučera a Oliver Chalas. Kromě hutného popisu tří cvičných letounů spjatých s naším letectvem obsahovala krásné výkresy De Havilandu Tiger Moth, Avie/Letovu C-2 (Arada Ar 96) a Aera L-29 Delfín. Monografii mně Milan ochotně zapůjčil a já mohl začít přemýšlet o velikosti makety Arada, jehož proporce slibovaly dobré letové vlastnosti rádiem řízeného modelu.	40
	17. Setkání modelů letadel Prázdniny se pomalu dostaly do své druhé poloviny a tak, jak je již alespoň v posledních sedmnácti létech zvykem, vyrazil modelářský národ v tento první srpnový víkend opět do Místku Bahna na letiště Pobeskydského aviatického klubu Frýdek-Místek na Setkání modelů letadel. Již od začátku týdne sem přijížděli někteří účastníci setkání, aby nejen zabrali co nejlepší místa v kempu, který vždy vzniká na okraji letiště, ale aby si – mnohdy i s rodinami – užili příjemného prostředí pod Beskydami, které také při svém pobytu u nás hojně navštěvují. A to nejen nejvyšší vrchol Beskyd Lysou Horu, ale také Pustevny, Radhošť, malebný skanzen lidových staveb v Rožnově pod Radhoštěm, muzeum automobilů značky Tatra v Kopřivnici či Technologický skanzen Dolní oblast Vítkovic v nedaleké Ostravě.	44
	BMFA Nationals a pár dojmů kolem V červnu loňského roku jsem se pár dní zotavoval v Německu po státnicích na ČVUT a do toho se mi ozval ozval Bernie, britský dovozce zboží firmy JETI model, ale například i větroňů od špičkového českého výrobce Valenta model, jestli bych ho nechtěl přijet podpořit leteckými ukázkami na nějakou britskou modelářskou show. Že by se postaral o posílání mých modelů, a na letišti bych měl k bydlení karavan a dostatek piva. Nabídku jsem přijal a těšil se na nevšední zážitek. Ve Velké Británii jsem vlastně ještě nebyl.	47
	Northrop N-9M Jack Northrop se narodil roku 1895 v nebohaté rodině v americkém Newarku, později se rodina přestěhovala do Santa Barbary v Kalifornii, kde Jack Northrop absolvoval vysokou školu. Pracoval jako automechanik v opravně svého otce. Do zaměstnání v leteckém podniku se dostal v roce 1916 u firmy Loughead Brothers. Tam realizoval svůj první letoun, sportovní dvouplošník Loughead S-1. Když tato firma zkrachovala, přešel v roce 1923 k firmě Douglas. Účastnil se na přípravě letounu Ryan, upraveném na Spirit of Saint Louis, na kterém Lindberg přeletěl Atlantik, a konstruoval i další letouny. Firma Loughead se do leteckého průmyslu vrátila po přejmenování na Lockheed v roce 1927. Pro tuto firmu v témže roce Northrop postavil slavný letoun Lockheed Vega.	52
	Řezání závitů Řezání závitů patří k běžným operacím v našem koníčku. Ne každý je vyškolen v „černém“ řemesle a může proto postupovat chybně. Literaturu pro řemeslníky nalezneme spíš v antikvariátech a informace z internetu nemusejí být vždy správné, proto nebude rozhodně na škodu si tyto znalosti na stránkách RC revue připomenout. Závity řežeme buď ručně nebo strojně. První případ bude v našem koníčku nejčastější. Při ručním řezání řezným nástrojem vytváříme závit buď vnitřní, nebo vnější.	56
	126 Sagar Ke stavbě trupu lodi i nástavby si připravíme rovnou desku; vyhovuje i starší rýsovací deska, na kterou napneme papír a na něj nakreslíme podélnou osu trupu a polohu jednotlivých žeber (osy s vyznačením krajů dílů). Použijeme-li větší rýsovací desku, vejde se na ni ještě podélná osa nástavby trupu, na kterou zakreslíme polohu středního žebra 11 a zadního čela nástavby 12. Potom můžeme po dobu tvrdnutí lepidla na trupu pokračovat na nástavbě. Na napnutý papír ještě před zahájením stavby napneme plastikovou fólii. Po této přípravě ještě jednou řádně prostudujeme výkres a připravíme si potřebný materiál.	63
	Temžské plachetní bárky – Thames Sailing Barges Při brouzdání po internetu jsem narazil na zajímavé anglické konstrukce plachetních pracovních lodí. Šlo o temžské plachetní bárky „Thames sailing barges“ – TSB. Jsou to nákladní plavidla, typická především pro oblast kolem Londýna, plavící se převážně po řekách Temži, Medway, Orwel a Blackwater, potom kolem jihovýchodního pobřeží Anglie a v kanálu La Manche. Natolik mě zaujaly, že jsem začal uvažovat o stavbě jejich plovoucího modelu.	64
	Spolek NAMOLO! zahajuje již 11. ročník Tug Towing Cupu! Stanovení termínů pro letošek trvalo trochu déle, protože byla snaha vyjednat nová místa, kde bychom mohli naše regaty pořádat. Zatím se to ale nepodařilo. Jednou jsou překážkou administrativní problémy, podruhé pro nás nesplnitelné finanční požadavky a když už to vypadá nadějně, zjistíme, že tam není vhodné molo a nebylo by jak spouštět remorkéry do vody. Snad se podaří najít vhodnou lokalitu později.	66
	Trup pro tlačný remorkér Kopisty Můj kamarád mě požádal, jestli bych mu nepostavil trup pro tlačný remorkér Kopisty. Jde o remorkér, který se plaví převážně na Labi. Trup v měřítku 1 : 25 je dlouhý 824 mm, široký 346 mm, ponor má 34 mm a nad vodou vyčnívá 50 mm. Podobně jako každý říční remorkér má i tento v zadní části trupu podhony. Podhon lze chápat jako vybrání v trupu, které je v části, kde jsou kormidla a dýza. Průměr lodní vrtule je pak větší, než je hodnota ponoru remorkéru. Tato část je na trupu asi ta nejzáludnější. Průměr lodní vrtule byl v případě tohoto modelu oproti skutečnosti mírně zvětšen na 40 mm.	67