RC revue

» Časopis » Archív časopisu


RC REVUE 3/2015

RC revue 3/2015
1. března vychází třetí číslo šestnáctého ročníku časopisu RC revue.
Z obsahu vybíráme:


V RC revue 3/2015 naleznete

Obsah časopisu RC revue 3/2015
RC revue 3/2015

66. Veletrh modelů a hraček

Prohlídku každého veletrhu modelářského zboží obvykle začínám tím, že halu, v níž se koná, poměrně rychle projdu, abych si udělal představu, co je kde zajímavého k vidění a na co se zaměřit. Nejinak tomu bylo i ve čtvrtek 29. ledna ráno, kdy jsme se s redakčními kolegy vypravili navštívit stále ještě prestižní Veletrh modelů a hraček, který se každoročně na začátku roku koná v obrovském výstavním areálu v Norimberku. Po rychlé prohlídce haly 7A, která bývá modelářským firmám vyhrazena, jsem byl letos trochu v rozpacích. Jestliže jsem v úvodu loňské reportáže z Norimberku psal, že vše bylo ve znamení multikoptér, letos tomu nebylo jinak. Sice trochu vymizely létající hračky, respektive se přesunuly do stánků hračkářských firem v jiných halách, ale zcela je zastoupily stroje sofistikovanější, určené k pořizování fotografií a natáčení videa. Byly nabízeny jak jednoduché modely pro nenáročné domací použití, tak plně profesionální bezpilotní prostředky. Většina z nich však nemá s modelařinou téměř nic společného, slouží především jako létající „stativy kamer“ pro vyznavače různých volnočasových adrenalinových aktivit nebo jako plně profesionální zařízení. Jejich mechanická konstrukce je vesměs podobná, a tak se přístroje liší tvarem kapotáže, osvětlením atp. Větší odlišnosti a inovace se objevují především uvnitř – v řídicí elektronice, v možnostech jejího programování i v tom, co vše je stroj schopen „sám“ udělat, respektive z jaké ošemetné situace – dané nezkušeností pilota – se sám dostane.

1
RC revue 3/2015

Z análů LMK Drozdov posedmé

V časech, na něž vzpomínáme, nebyl drozdovský klub nikterak výjimečný. Samozřejmě jsme věděli, že aktivních klubů je u nás řada a že se jejich činnost řídí podle podmínek, v nichž pracují. Samozřejmě ku prospěchu leteckého modelářství. Jedním z nich byl Leteckomodelářský klub Karlovy Vary, jenž obvykle na konci léta pořádal většinou dvoudenní velkou leteckomodelářskou akci na karlovarském letišti Olšová vrata. Přestože jsme měli s vlastní činností spoustu práce, mnozí z nás na tuto akci rádi jezdili. Bývalo to takové soutěžně-propagační setkání se širokým záběrem napříč leteckomodelářskými kategoriemi a zúčastňovali se ho modeláři z celé republiky. Bylo by jistě zajímavé, kdyby se dnes našli místní pamětníci těchto dobře připravených akcí a zavzpomínali na ně.

6
RC revue 3/2015

Velký Bill – raketa z polystyrenu

Když jsem se rozmýšlel nad tím, jaký velký model rakety si postavit, napadlo mě, že bych mohl zkusit zhotovit raketu z pěnového polystyrenu, když jsou mnohé letecké modely úspěšně stavěny převážně z tohoto materiálu. Ještě ze zaměstnání jsem znal polystyrenové díly izolace na potrubí, které by se na stavbu rakety hodily. A tak jsem začal sháněl výrobce těchto izolací. Díky internetu to bylo snadné, vybral jsem si firmu ze Zašové, která kromě izolací nabízí i vyřezání jakéhokoliv tvaru obrysovým řezáním. Neváhal jsem, nakreslil náčrtek potřebných dílů (špičatou – kuželovou – hlavici a mezikruží o průměru 150/100 mm) a poslal do firmy dotaz, zda to umějí vyrobit. Druhý den mi přišel e-mail s odpovědí, že tu špičku neumějí, ale to mezikruží mi vyříznou v maximální délce 1 030 mm a vytvoří tak trubku. Objednal jsem tedy čtyři kusy a za týden mi dorazil blok polystyrenu, ve kterém byly vyříznuty čtyři kusy trubek, nechyběly ani středové části. Díly byly krásně a čistě uříznuté, pěnový polystyren byl kvalitní, hustý a pevný, s průměrem kuliček asi 1,5 mm (obr. 1). Abych vyzkoušel, jak se bude polystyren opracovávat, začal jsem se zhotovením hlavice. Odřízl jsem z jedné trubky část o potřebné délce a vlepil do ní středovou výplň tak, aby ze vzniklého polotovaru šel vybrousit ogivální tvar hlavice „klasickým raketýrským způsobem“ ve vrtačce. Přesně do středů obou konců jsem proto vlepil do hloubky asi 80 mm válcové kolíky o průměru 12 mm z bukového dřeva. Broušení polystyrenu v tomto provedení není úplně jednoduché a chce to trochu praxe. Jedna strana polotovaru hlavice je za kolík upnuta ve sklíčidle vrtačky, druhý bukový kolík je opřen o hrot koníku.

8
RC revue 3/2015

VBar Control, vysílač pro vrtulníkáře

VBar Control Dnešní modelářské vysílače jsou velice důmyslná a spolehlivá zařízení, naplněná mnoha funkcemi. Za jejich vysokou úrovní stojí dlouhodobý vývoj. Dá se vůbec v tomto oboru přijít s něčím novým? Firma Mikado Model Helicopter se pokusila o docela převratnou změnu konceptu. Jak se jí to podařilo, se pokusím popsat v následujících řádcích. Modelářských vysílačů je dnes na trhu řada. Výrobci se předhánějí v množství kanálů, funkcí, kuličkových ložiskách v ovladačích, kvalitě potenciometrů a v ne­poslední řadě v ceně. Skoro všechny současné vysílače mají však jedno společné: Drtivá většina jejich výborných funkcí má pramalou hodnotu pro piloty dnešních bezpádlových vrtulníků. Tento fakt je dán tím, že celý systém ovládání bezpádlového vrtulníku je ukryt v řídící bezpádlové jednotce a pilotův vysílač slouží více méně jako držák „páček“, který má vestavěné stopky. Pilot bezpádlového vrtulníku si tak vlastně vystačí s velmi „hloupým“ vysílačem, u kterého je podstatný co nejspolehlivější přenos signálu, protože i jeho malé přerušení je prakticky na 100 % osudové, v tom lepším případě jen pro vrtulník. Tato situace nahrála firmě Futaba, jejíž výrobky se poslední dobou mezi vrtulníkáři velice rozšířily, hlavně díky velice robustnímu a spolehlivému přenosu signálu, přičemž méně pohodlí při programování vůbec nevadí. Není totiž prakticky co programovat, nebo jen velice málo.

14
RC revue 3/2015

Sekvencér, cyklovač, blikač nebo regulátor pod 100 korun? Není problém!

3. část V minulém díle jsme si ukázali, že i tvorba složitého sekvencéru pro pomalé otevírání krytu podvozku a vysunování kola servy je pro Arduino hračka a otázka několika řádků programu. Po dvou zahřívacích kolech už dnes ale půjde do tuhého. Naučíme se hned několik nových věcí a postavíme si (skoro)profi servotester. Předně se budeme zabývat výpisem informací na displej ze starého mobilního telefonu Nokia 5110. Obvod ale bude pracovat i bez něj. Těchto LCD displejů jsou po světě stále plné sklady, proto nějakého podnikavce napadlo napájet je na desky plošných spojů a prodávat je jako moduly pro arduino. Výborný nápad a například na portálu ebay se dají pořídit za směšných zhruba 50 Kč a na Dealextreme jen o malinko dráž! Přitom každý projekt s takovýmto displejem vypadá hned daleko líp. Kromě toho je grafický, takže umí i obrázky a grafy, ale to až někdy jindy. Každopádně já jsem si pro jistotu udělal těchto displejů zásobu.

18
RC revue 3/2015

Sezona halových akrobatů 2014–15

Prvním závodem současné, pomalu končící sezony byl Hodonín Indoor Open, létaný již 18. října 2014. Závod pořádali Radim a Svatoslav Hnilicovi a podle ohlasů z nejrůznějších stran šlo o velmi dobře připravený podnik. Závodu se zúčastnilo 22 pilotů. Novinkou bylo nové pojetí  kategorie RCEA, kde všichni letěli jednoduchou sestavu s pouze centrálními obraty a třetina pilotů (v tomto případě čtyři) postoupila do finálové sestavy, která se letěla průběžně. V ní obraty na sebe již navazují a model je bodován vlastně po celou dobu letu tak, jako v mezinárodní akrobatické sestavě kategorie F3P. Toto řešení se nakonec nesetkalo se souhlasem všech pilotů, létajících v kategorii RCEA, a následná diskuze, především na modelářském internetovém fóru RCmania, pak vedla dokonce k hlasování o novém systému létání. Proč tolik diskuze? Je to jednoznačně kvůli tomu, že pilotní umění mnohých závodníků je na vyšší úrovni a nechce se jim proto létat jednoduché centrální obraty. Tato varianta sestavy je však třeba, aby si na soutěži mohli zalétat i méně zruční piloti a úplní začátečníci.

22
RC revue 3/2015

Halový elektrolet Wilga HALL

PZL 104 Wilga je polské letadlo s charakteristikami STOL. Bylo navrženo pro mnoho účelů – od vlekání větroňů přes zemědělské úkoly, výsadky parašutistů až po možnost přestavby na létající ambulanci. Prototyp byl zalétán 24. dubna 1962. Pro několik problémů byla původní verze přepracována na Mark 2, která poprvé vzlétla 1. srpna 1963. Tato verze se vyráběla pouze krátce, protože 30. prosince 1963 poprvé vzlétla vylepšená verze Wilga C (také označovaná jako Mark 2 varianta C). V roce 1965 následovala Wilga Mark 3, v roce 1967 Wilga 32 a později ještě mnoho dalších verzí a variant, až v roce 2006 byla po čtyřiačtyřiceti létech ukončena výroba posledního a podle mého názoru nejhezčího typu – Wilga 2000 PZL-104MA. Wilgy dodnes létají v mnoha aeroklubech, ve službách armády i pobřežní stráže. Pro srovnání: legendární československý větroň L-13 Blaník byl v produkci pouze 20 let a Z-37 Čmelák 22 let. Tolik mi k Wilze řekla Wikipedie.

26
RC revue 3/2015

Mikromaketa B-17G Flying Fortress

Při výběru nějakého nového zajímavého modelu na novou sezonu jsem na stránkách firmy Astra objevil novinku – mikro B-17G Flying Fortress BNF od firmy E-Flite. Model mě zaujal podle upoutávek hned několikrát. Za prvé to byla předloha modelu, známá létající pevnost B-17G Flying Fortress, kterou již mám jako „třímetrovku“ v měřítku 1 : 10 a alespoň několikrát do roka ji vytáhnu na polétání, i když to není na dopravu ani na létání jednoduchý model (viz RC revue 11/2011). Druhým důvodem bylo výrobcem zvolené měřítko 1 : 48. Kdysi jsem začínal s kity a nenapadlo by mě, že v kitařském měřítku může vzniknout létající rádiem řízený model letadla. Třetím důvodem byla skutečnost, že dva roky velmi úspěšně provozuji mikromodel Mosquito (RC revue 5/2011) a rád bych si proto vyzkoušel další vícemotorák.

29
RC revue 3/2015

Draco – létající drak Martina Müllera

V současné době je v modelářských obchodech k dispozici široká a pestrá nabídka RC modelů. Dodávají se v různých podobách, od stavebnic v rozsypu, které musíme vlastnoručně postavit, až po téměř hotové modely ARF. Veškerá konstrukční práce je u těchto modelů hotová už od výrobce a zákazník obvykle dostane dobře létající model za relativně nízkou cenu. Tato situace by se s trochou nadsázky dala přirovnat k rychlému občerstvení – dostanete něco, co rychle a levně uspokojí vaše chutě a potřeby. Osobně si však myslím, že život je mnohem zajímavější a pestřejší. Čas od času si proto rád zajdu do nějaké vyhlášené restaurace na dobré jídlo, a zrovna tak obdivuji zapálené konstruktéry RC modelů, kteří vymýšlejí nové věci a nedrží se zažitých šablon.

34
RC revue 3/2015

Jednoduchý rekreační elektrolet Matt

Matt je malý, materiálově nenáročný RC model určený k rekreačnímu polétání. K jeho pohonu slouží levný stejnosměrný elektromotor řady 400, který umožňuje svižné létání na minimálním prostoru i za mírného větru. Matt létá podobným stylem jako dříve velmi oblíbené modely na spalovací motory o zdvihovém objemu 0,8–1 cm3. Pokud by se nám zdál jeho letový projev málo svižný, lze ho oživit zabudováním motoru řady 480, případně vhodného střídavého elektromotoru. Ovládány jsou směrovka, výškovka a otáčky motoru.

38
RC revue 3/2015

Třímetrový Suchoj Su-26 MX Honda

Jsme modeláři, můj otec a já, kteří stavějí své modely, jak se říká od „prkýnek“. Na konci stavby pak s čistým svědomím můžeme říci, že každý námi postavený model je originál. Nestavíme letadla vyloženě s vlastnostmi 3D akrobatů, ale snažíme se postavit polomakety, které svým vzhledem i letovým projevem připomenou své „dospělé“ vzory. Se svým taťkou – skvělým modelářem – stavím modely již mnoho let. To, že jsem se stal modelářem, je jeho zásluhou. Provedl mě mými prvními krůčky v tomto krásném koníčku, na což stále rád vzpomínám, a jsem velmi rád, že mě k modelařině přivedl. Postupem času nám rukama prošlo mnoho různých modelů, dnes čtenáře časopisu RC revue blíže seznámím s akrobatickým speciálem Suchoj Su-26, jehož polomakety jsme postupně postavili ve třech velikostech.

42
RC revue 3/2015

Jak na motoráka?

Pustíme se do dokončení trupu. Protože manipulace s nalepenými ocasními plochami je nepohodlná a prostorově náročnější, necháme si jejich lepení nakonec. Abychom ochránili konstrukci trupu před účinky paliva, nalakujeme ji v místech, kam by mohlo vniknout. Nad křídlem (obr. 9), to je snadné. Vystačíme se štětcem. Problematičtější je prostor kolem nádrže. Hadrem proto ucpeme otvor v motorové přepážce a prostor mezi první a druhou přepážkou vystříkáme lakem ve spreji, případně můžeme otvor přelepit, dovnitř nalít řídký lak a nakláněním trupu jím stěny napustit.

48
RC revue 3/2015

Mé zkušenosti s vrtulníkem KDS Chase 360

S pomalu, ale jistě se blížícím koncem roku 2014 a zkracujícími se dny, přinášejícími stále méně prostoru pro létání venku za denního světla, jsem se začal rozhlížet po RC vrtulníku třídy 450, který bych využil pro létání na omezeném prostoru zahrady za rodinným domem a pro zimní polétání v tělocvičně. Přestože je nabídka vrtulníků této kategorie na našem trhu opravdu široká a zahrnuje kvalitní a léty prověřené stroje výrobců zavedených značek, rozhodl jsem se sáhnout po novince na trhu, a to po modelu KDS Chase 360, který má podle mého názoru všechny předpoklady pro to, aby byl velkým konkurentem nejlepším RC vrtulníkům dané kategorie.

52
RC revue 3/2015

Zlín Z-50M

V polovině osmdesátých let se v aeroklubech začal projevovat nedostatek akrobatických letadel. Životnost úspěšných Z-526AFS končila a Zlíny Z-50LS byly kvůli vysoké ceně pro většinu aeroklubů nedostupné. Řešením měla být tzv. „malá padesátka“, u které by byl na drak Z-50L namontován motor Avia M-137 AZ s vrtulí Avia V-503A. Přestože o vývoji bylo rozhodnuto již v roce 1986, k realizaci došlo až o dva roky později, v roce 1988, kdy po úspěšných lámacích zkouškách přední části trupu byla zahájena montáž prvního prototypu. První let s Z-50M uskutečnil Vladimír Peroutka dne 25. dubna 1988. Letové vlastnosti, výkony a hodnocení pilotů byly výborné. Letoun si zachoval letové vlastnosti „padesátky“, obratností a stoupavostí předčil Z-526AFS. Ve srovnání se Z-50LS má „malá padesátka“ o 20 kg větší hmotnost, má nepatrně vyšší pádovou rychlost, menší maximální rychlost a stoupavost klesla ze 14 na 7,6 m/s.

56
RC revue 3/2015

Ohýbačka

Pri stavbe modelov lietadiel sú často používané podvozky ohýbané z drôtu. Používajú sa drôty o priemere od 2 až do 4 mm, takzvané zváracie, oceľové (pružinové) alebo nerezové. Prvý z drôtov je výhodný kvôli dobrej tvarovateľnosti, ale je zároveň veľmi mäkký a pri neopatrnom pristáti modelu sa ľahko ohne, a tým nám zmení geometriu podvozku. Ďalšie dva drôty sú po ohnutí pevnejšie, ale zase sa zle tvarujú. Poznáte postup: zverák, kliešte, kladivo a samozrejme aj silné ruky. Ani tieto pomôcky nám však nezaručia presné ohnutie podľa našich predstáv, alebo výkresu.

60
RC revue 3/2015

55 let lodního modelářství v Brně (1960–2015)

V lednu letošního roku uplynulo 55 let od doby, kdy v Brně v modelářském kroužku při základní škole na Třídě kpt. Jaroše začali stavět žáci modely lodí. Tento kroužek vedl učitel Ladislav Schinke, který byl absolventem prvního kurzu pro lodněmodelářské instruktory. V dubnu roku 1960 se k tomuto kroužku přidal tehdejší student K. Němec a již 12. června 1960 tito modeláři uspořádali první veřejnou soutěž na Kníničské přehradě, jíž se zúčastnilo 15 modelářů. V červnu 1960 se k této skupině také přidal senior F. Filip a společně s L. Schinkem a K. Němcem byli nominováni na I. mistrovství ČSSR pro lodní modeláře. Dosáhli tam vynikajících výsledků: F.Filip zvítězil v kategorii maket vojenských lodí a K. Němec zvítězil v maketách civilních lodí. L.Schinke na mistrovství předvedl RC maketu ledoborce Lenin.

62
RC revue 3/2015

Kontejnerová loď Nicolas Delmas

Nápad, že postavím kontejnerovou loď, se v mé hlavě zrodil po dokončení asi nejmenšího remorkéru u nás, a to Polluxu od firmy Graupner, který měří pouhých 375 mm. Říkal jsem si „chtělo by to něco, co by dobře vypadalo a přitom se to dalo tahat.“ Tak zněl základní požadavek. Stavba začala 1. března 2009. Jako předlohu jsem si vybral kontejnerovou loď Nicolas Delmas. Po nákresu jednotlivých žeber jsem z extrudovaného polystyrenu vyřízl celkem šest žeber, ty jsem následně zalepil do třech připravených lišt a pomalu se začala rýsovat kostra lodi.

63
RC revue 3/2015

Adélčina loď Žehlička

Na jaře roku 2014 jsem měl hotové přestavby tří lodí – dvě na elektropohon a jednu dodělávku páry. Takže jsem měl hotové tři použitelné funkční lodě. Začal jsem proto přemýšlet, co budu stavět dál. Neustále vše končilo na nedostatečných podkladech, takže jsem stavbu odložil na později. Jednoho odpoledne za mnou přišla má mladší dcera Adéla, že by také chtěla stavět nějakou lodičku. Zpočátku jsem se vymlouval, ale po nějaké době jsem se nechal přesvědčit a začali jsme vybírat vhodnou loď z různých nákresů a plánků. Většinu jsme museli zavrhnout kvůli složitosti stavby, dalším kvůli podobě s něčím již postaveným. Až jsme narazili na nákres remorkéru Žehlička, který byl stavebně jednoduchý a celkem i dost pohledný. Záměrem bylo, aby většinu lodi postavila Adélka sama. Já jsem udělal jen všechna rozkreslení dílů a postavil náročnější části. Určitě jsem však nechtěl, aby se Adélčino přání nakonec zvrtlo na čistě moji stavbu.

64
RC revue 3/2015

Má nová loď Rosegarth

Zima je od toho, abychom si odpočinuli… Jenže já se vždycky ještě víc rozjedu a pak v sezoně musím narychlo opravovat věci, které ještě moc nefungují. Ale tak je to u mě vždycky. Nejhorší na tom je, že mi to dělá dobře a místo užívání si s modely lodí, co už jakž takž fungují, se peru s problémy novými. Ale s tím už nic nenadělám. Nová loď Rosegarth je anglický remorkér z poloviny minulého století. (Jéžišmarjá, je starý jako já… už minulé století… no, co se dá dělat, nikdo nemládneme.) Trup modelu je podobný předloze, jen trochu upravený. Změnil jsem sklon zadní části, aby se skláněla dopředu, a vytvořil tak možnost trup vzadu obložit trámy na ochranu před tvrdšími doteky s taženými plavidly.

65