Facebook RC revue

RC revue

» Časopis » Archív časopisu

RC REVUE 4/2018

RC revue 4/2018
1. dubna vychází čtvrté číslo devatenáctého ročníku časopisu RC revue.
Z obsahu vybíráme

V RC revue 4/2018 naleznete

Obsah časopisu RC revue 4/2018
	Plánek Modelář č. 9: R-7 Racek Československé akrobatické letadlo R-7 „Racek“ je poslední konstrukcí tvůrce známých „Sokolů“, Ing. Zdeňka Rubliče. Prozatím je postaveno pouze v prototypu. Vyniká jednoduchými tvary, pro které bylo autorovi modelu velmi vhodnou předlohou pro upoutanou maketu. Není pochyb o tom, že přijde ze stejných důvodů vhod i jiným modelářům, kteří vlastní motory 5 cm3 se žhavicí svíčkou. Model s celobalzovým potahem vyhovuje soutěžním podmínkám a při ovládání otáček motoru může získat na soutěžích maximum bodů.	11
	Model nosné rakety Saturn V Skutečnou nosnou raketu, již jsem si vybral jako předlohu pro svůj model, zde nechci nikterak podrobně představovat, všem je jistě známá z cest amerických astronautů na Měsíc, jen připomenu, že její vývoj začal již v padesátých létech minulého století a intenzivně pokračoval po prohlášení amerického prezidenta J. F. Kennedyho v roce 1961, že do konce desetiletí přistanou Američané na Měsíci. Vznikl tak program Apollo a s ním se urychlil vývoj raket Saturn, z nichž „měsíční“ Saturn V je dodnes největší nosnou raketou na světě. V třístupňové verzi raketa dopravovala astronauty k Měsíci, celkem se uskutečnilo dvanáct startů této konfigurace rakety, třináctý let uskutečnil dvoustupňový Saturn V a vynesl na oběžnou dráhu orbitální stanici Skylab. Pro běžného smrtelníka jsou zarážející a nepředstavitelné především rozměry tohoto nosiče – výška 111 metrů, průměr 10,5 metru a startovní hmotnost 2 837 tun!	12
	Nový vysílač JETI DS-24 Palcový vysílač DS-24 od společnosti JETI model přináší další rozšíření ovládání modelů oproti vysílači DS-16. Redakce RC revue přístroj obdržela v barevné verzi typu Carbon Line Dark Green. „Karbonový“ povrch je oproti DS-16 více tmavší „s menší vrstvou pryskyřice“. Osazení přepínačů je identické jako u vysílače DS-16. Zleva doprava – horní panel, nalevo od displeje: krátký dvoupolohový, dlouhý dvoupolohový. Vpravo od displeje je uspořádání přepínačů následující: dlouhý třípolohový a krátký dvoupolohový. Přední levá strana: krátký třípolohový a dlouhý dvoupolohový. Pravá strana má krátký dvoupolohový a dlouhý momentový. Osazení přepínačů je volitelné.	20
	Dvanáctá Turnovská halovka Dne 10. února 2018 jsem se svým synem Markem a dalšími kamarády – včetně mé rodiny – uspořádal v Turnově další ročník závodu halových akrobatů. Musím říct, že na mě padla trochu nostalgie, když jsem si uvědomil, že je to už po dvanácté. Když to začalo, bylo synovi Markovi devět let… Ale zpátky do reality. Soutěž začala vlastně tak trochu již v pátek, když jsme se my skalní a ti z dálky, kteří v Turnově přespávají, sešli v naší oblíbené restauraci U Meha. Tam jsme trochu pojedli, popili a především porozprávěli, jak to zítra všechno zalétáme. V hospůdce se nás sešlo asi patnáct. Zbytek účastníků pak dorazil v sobotu ráno.	24
	Třebíčská halovka Třebíčská halovka, konaná dne 24. února, byla tuto zimu již pátou soutěží česko-slovenské halové sezony. V Třebíči se létá v jedné z nižších hal; má strop tvořený přepážkami kolmými na dráhu letu modelu. I tak bych řekl, že je tento strop jeden z těch lepších, protože neskrývá neviditelné dráty a další „chytáky“ pro piloty. Když k příjemné hale přidáme zkušené pořadatele z třebíčského klubu je zřejmé, že půjde o příjemně strávenou sobotu. V předvečer soutěže jsem se podíval do informací pro piloty. Otevření haly bylo plánováno na osmou hodinu, tedy v šest hodin vyrazit z domova, v pět vstávat. Když jsem přijel na místo, hala byla samozřejmě již otevřená a probíhaly první tréninkové lety. Hned po příjezdu se většinou vyplatí postavit model do fronty na tréninkový let, pokud není pořadí tréninků dané předem. Většinou se dostane na každého, ale pořadatelé obvykle s blížícím se zahájením soutěže zkracují tréninkové časy, a jinak tomu nebylo ani v Třebíči. Pak pozdravíme přátele, zaplatíme startovné, zkrátka pohoda.	26
	Zlín Z-37A Čmelák od Kor-Model Firma Kor-Model se již dostala do povědomí mnoha modelářů jejich stavebnicemi převážně československých sportovních a dopravních letadel, které jsou zpracovány frézováním z materiálu EPP při zachování všech tvarů předlohy. Již jsme na stránkách RC revue představili modely L-200 Morava a L-410 Turbolet a dnes se blíže podíváme na jeden z nejnovějších přírůstků – Zlín Z-37A Čmelák o rozpětí 1 530 mm. Model je dodáván v kartonové krabici, která na sobě nese barevný štítek s popisem a obrázkem letounu. Uvnitř krabice jsou naskládány jednotlivé části modelu – poloviny trupu, centroplán křídla, okrajové části, svislá ocasní plocha, poloviny vodorovné ocasní plochy, motorový kryt, podvozkové nohy, ostruha a výřez překrytu kabiny z čiré fólie.	28
	Polomaketa čs. bombardéru s elektropohonem Aero A-42 Se vznikem každého mého RC modelu je téměř vždy spojena nějaká historka, která může dokumentovat, proč jsem se rozhodl pro stavbu právě tohoto konkrétního stroje. Někdy je to splnění dávného dětského snu, někdy nějaký zajímavý detail, který o stavbě rozhodl. V případě modelu lehkého bombardéru Aero A-42 to byla opět zajímavá shoda náhod. Na jedné straně jsem měl dobrou zkušenost s jinou stavebnicí od stejného výrobce – firmy Laser modely – a oproti tomu špatnou zkušenost se stavbou podle plánku zakoupeného v zahraničí.	32
	Plánek č. 223: Skládací model na dovolenou „Proč postavit skládací model?“ může napadnout nejednoho modeláře. Není to přitom nijak složité, je relativně levný, snadno a rychle sestavitelný s minimem nářadí a i stavebně nenáročný. Především se ale v malé překližkové bedně o rozměrech 25 x x 67 x 14 cm vejde do běžného kufru používaného při cestách letadlem na dovolenou k moři. Po- kud oželíme jedno společenské sako, je i hmotnost zavazadla v pořádku. Již více než patnáct let trávím své dovolené buď v Egyptě či v Tunisu. Koncem října je tam již stálé a krásné počasí. Moře miluji a především pak klid, který tam tou dobou panuje. Vždy jsem se tam však tak trochu nudil, nevěděl, co mám dělat, když mám tolik volného času. Brával jsem si s sebou různé draky, malý vrtulník, ale nebylo to ono.	38
	Začátky RC akrobacie u nás – aneb jak to všechno tenkrát bylo Nedávné úmrtí ikony našich RC akrobatů Ing. Jana Hajiče a odchod do modelářského nebe jednoho z našich prvních skutečných soutěžních RC akrobatů Jirky Michaloviče v závěru roku 2017 mě přivedly na myšlenku pokusit se stručně sepsat úplné soutěžní začátky, kterých jsem měl možnost se zúčastnit, i když zprvu jen jako divák Někdy v roce 1964 jsem byl na soutěži v Mnichově Hradišti, kde tenkrát létali Jirka Michalovič, Milan Vostrý a Jaromír Bílý. Všichni měli neproporcionální „cvakatůry“ Orbit, respektive Variophone a sestavy byly velmi jednoduché. Nejlépe se dařilo Michalovičovi, který měl v té době za sebou již účast na prvním mistrovství světa kategorie F3A ve Švýcarsku, kde s ním byli také Ing. Jan Hajič a Zdeněk Havlín. Jaromír Bílý na této soutěži měl jen jednoduchý model neschopný zaletět celou sestavu a byl tam vlastně jen proto, aby soutěž měla pravidly předepsané nejméně tři účastníky. Já jsem v té době začínal se soutěžními jednokanály spolu s kolegou Josefem Básnerem a na soutěž akrobatů jsme se přijeli jen podívat.	43
	Joe Nall Fly-In 2017 V loňském roce jsem se již potřetí účastnil akce Joe Nall Fly-In, která se koná na letišti Triple Tree u města Woodruff v Jižní Karolíně v USA, byl to již 35. ročník. Naposledy jsem měl možnost se této akce účastnit v roce 2013, když jsem přicestoval na soutěž XFC, tedy Extreme Flight Championship. Po velmi náročné halové sezoně 2016–2017 jsem se rozhodl věnovat si za odměnu dárek. Naplánoval jsem si tedy krátké prázdniny na druhé straně Atlantiku, abych se viděl se svými modelářskými přáteli a znovu si zalétal na Joe Nall Fly-In, v RC ráji, který mě pokaždé potěší a překvapí.	44
	Obří RC maketa Zlín Z-37 Čmelák Křídlo je opět klasické dřevěné konstrukce, tvořené žebry, smrkovými lištami a tuhým potahem z balzy tloušťky 3 mm. Celý povrch je olaminovaný skelnou tkaninou o plošné hmotnosti 50 g/m2. Závěsy klapek jsou ze sklolaminátové desky. Křídlo je vybavené i pevnými sloty, které určitě pomáhají při zlepšování letových vlastností při minimálních rychlostech. Spojovací trubka polovin křídla je duralová. Zde nastalo další rozčarování – trubka o délce jednoho metru byla pro toto křídlo krátká, chybělo jí na délce asi 50 mm. Nezbývalo nic jiného, než koupit novou trubku o délce 1,5 m a zkrátit ji na potřebný rozměr.	48
	Gotha Go 145 (C-15) Německá firma Gotha se za první světové války proslavila především stavbou těžkých bombardovacích letounů. Po prohrané válce Versailleská mírová smlouva zakázala Německu vyrábět vojenská letadla, i když některé firmy různými úskoky tuto podmínku obcházely. Firma Gotha byla dokonce uzavřena. Po nástupu Hitlera a nacistické strany v roce 1933 k moci začalo být všechno jinak. Firma Gothaer Waggonfabrik A. G. – Gotha – obnovila okamžitě své letadlové oddělení, které začalo pracovat v rámci obnovy německého zbrojního průmyslu. Šéfkonstruktér Ing. Albert Kalkert koncipoval letoun Go 145 jako robustní, ale konstrukčně jednoduchý dvouplošník s nenáročnou pilotáží. Z koncepce letounu bylo na první pohled jasné, že nepůjde o sportovní nebo turistický letoun, nýbrž o vojenský výcvikový stroj. Vyráběl se sice i ve verzi pro základní výcvik, ale především sloužil pro bojový výcvik pilotů, střelců, bombometčíků a pozorovatelů.	54
	Zkušenosti s přímočarou pilkou Parkside PMST 100 A1 Když jsem v loňském roce při jednom nákupu v Lidlu objevil ve značné slevě přímočarou pilku Parkside, neodolal jsem a zakoupil ji, i když jsem ještě netušil, na co jí použiji, protože již mám doma dvě trochu větší přímočaré pilky. Pilka ležela několik měsíců zabalená v krabici na polici v dílně. Když mě ale dva přátelé požádali, zda bych jim pro jejich syny nepostavil do prázdnin rádiem řízené modely lodí, tak jsem jim to přislíbil. Po zajištění dokumentace a materiálu jsem se pustil do stavby lodí tím, že jsem začal vyřezávat lupenkovou pilkou přepážky. Protože jsem použil převážně překližku tloušťky 5 a 7 mm ve velkých tabulích, tak mě řezání nějak zmáhalo, protože jsem u dílů z tlustší překližky nebyl schopen zajistit kolmý řez, především kvůli rozměrům tabulí.	58
	3D tisk v modelářské praxi V této části seriálu o 3D tisku se budeme zabývat tvorbou různých krytů, krytek a obdobných drobných součástí v programu Fusion360. Inspirací mi byl článek o tvorbě překrytu bateriového prostoru dálkového ovládání, bohužel v anglickém jazyce, ze serveru www.instructables.com. Článek je k dispozici na adrese http://www.instructables.com/id/Replace-a-Lost-or-Broken-Battery-Cover-Using-3D-Pr/. Různých krytů bateriových prostorů a montážních šachet máme totiž na modelech mnoho a jejich ztráta či zničení je mnohem pravděpodobnější než u výše zmíněného ovladače.	60
	Úvodní soutěž TugTowing Cupu O víkendu 24. a 25. února se v plaveckém bazénu Dětského domova v Mostě konala úvodní regata již jedenáctého ročníku seriálu TugTowing Cupu. Tyto soutěže jsou velmi zajímavé, nejde v nich totiž až tak o rychlost plavby, ale především o přesné manévrování a týmovou souhru. Pravidla do současné doby vykrystalizovala tak, že se jezdí ve čtyřech kategoriích, a to lehký tug towing (TT) a těžký TT (pro obě kategorie remorkéry s doporučenou délkou trupu od 45 cm do 100 cm), tlačné remorkéry jednovrtulové a tlačné remorkéry dvou a vícevrtulové (pro obě kategorie tlačné remorkéry s doporučenou délkou trupu od 45 cm do 100 cm). Jednotné délky remorkérů ve všech kategoriích možná působí úsměvně, vznikly však postupným vývojem. V minulosti se délky remorkérů lišily, pokud mě paměť neklame, hraniční délka remorkéru pro lehký TT byla 69 cm.	63
	Rychlostní plachetnice nejen třídy F5 Stojíme na začátku nové modelářské sezony. Jednou z mnoha modelářských odborností jsou rychlostní plachetnice. Ne všechny jsou vedeny v sekci S KLoM ČR. Jednotlivé třídy zahrnují plachetnice od těch nejmenších až po opravdu velké lodě. Všechny třídy mají více či méně striktní pravidla stavby, jedno však mají všechny společné – ke svému pohybu využívají pouze vzdušné proudění, nesmí v nich být instalována žádná pohonná jednotka. Všechny mají kýl se zátěží na konci a tím je zabezpečeno, že se nikdy nepřevrátí. Mají ovládány kormidlo a naklápění plachet. Plachty jsou dvě. Přední kosatka a zadní se jmenuje vratiplachta.	66
	Temžské plachetní bárky – Thames Sailing Barges Po olaminování trupu jsem vyřízl tkaninu v místě nákladních jícnů a ve dnu otvor podle otvoru pro centrální ploutev, pak následovala opět řada kroků tmelení a broušení, dokud jsem nebyl s výsledkem spokojený. Trup samotný měl hmotnost 4,2 kg, tedy docela dost. Zvažoval jsem použít tento trup jako kopyto pro vytvoření formy pro čistě laminátový trup, ale nakonec jsem od tohoto nápadu upustil. Vnitřek ploutvové skříně jsem napustil zředěným epoxidem a po zatuhnutí přebrousil plochým pilníkem. Z horní strany jsem zalepil krycí lištu s otvorem pro šroub zajišťující ploutev proti vypadnutí z ploutvové skříně. Na přední vaz modelu jsem z přední strany přilepil a přinýtoval krátkými špendlíky ochranné kování z měděné pásoviny o průřezu 5 x 0,8 mm. Kování je na horním konci opatřeno okem pro přední stěh hlavního stěžně. Na zadní vaz jsem přilepil závěsy kormidla a podle nich jsem slícoval a přilepil závěsy na vlastním kormidle.	68